Nakonec vylezli ven.Maya se tedy napila z lahvičky.
stvoření: Konečně mi rozumíš!!
Maya: Co...COŽE?!?!?!????????
stvoření:Všechno ti vysvětlím cestou.
Maya: Cože? Ty mluvíš?!?
stvoření: Říkám že ti to vysvětlím cestou.Teď pojď.
Maya: Počkej....a a ale kam jdeme???
stvoření: Pojď se mnou a všechno ti cestou vysvětlím.
____
Maye se v hlavě honilo tisíce otázek. Neveděla na co se má zeptat dřív. Právě když se nadechla a chtěla ze sebe vychrlit všechny ty otázky, stvoření se jí na něco zeptalo.
stvoření: Jak se jmenuješ?
Maya: Já sem Maya. A jak se jmenuješ ty? A jakto že sem ti předtím nerozuměla a teď ti rozumím? To je proto že sem se napila z té lahvičky?
stvoření: Já se jmenuju Akin. A máš pravdu, rozumíš mi protože ses napila z té lahvičky. Vlastně ani nevím co v ní doopravdy je, našel jsem jí blízko místa toho průchodu.
Maya: Když sem se ohlídla v tom tunelu, na konci už žádný průchod nebyl. Proč tam teď není a předtím tam byl?
Akin: Nevím, ale myslím že proto že už v něm nemusí nikdo projít. Možná sloužil jenom k tomu aby tě sem dovedl.
Maya: Ale kam jsme se tím průchodem dostali? A jak si ho našel?
Akin: Ten průchod sem našel náhodou. Hledal jsem nějakou zábavu a uviděl jsem nakonci toho tunelu něco červeného. Ohlídl jsem se aby mě nikdo neviděl. Nikdo tam nebyl. Tak jsem vešel dovnitř a šel až nakonec. Strčil jsem do toho tlapku. V tom mě někdo strčil a já spadnul dovnitř.
Maya: Někdo tě... strčil? Ale ty si říkal že když ses ohlídnul, nikdo tam nebyl!
Akin: Nikdo tam taky nebyl! A vítr to taky být nemohl protože bylo bezvětří!
Maya: Kdo to teda byl?
Akin: Nemám tušení.......
V tom se ozval zvláštní a děsivý vzvuk.
Akin: Pozor!!Rychle se schovej!!!
SUPEEEER!!!