Ještě dlouho šli po cestě k Akinově vesnici lyranů.Najednou se před nimi začala rýsovat vesnice.
Akin: Tak a jsme tady!!
_________________
Maya: Aaaaaaaaaaaaaaa!!!! To je nádhera!
Před Mayou a Akinem se najednou objevila vesnice. Byly v ní domečky na stromech i pod nimi, všechno ze dřeva. A taky spousta lyranů. Nebyli ale jenom bílý jako Akin s tyrkysovýma očima. Byli i napůl černí, žlutí, růžoví, modří, hnědí nebo oranžoví a býlí. Jeden lyran se zastavil a podíval se na Akina. No byla to spíš holka. Měla růžové tlapky, konce uší,konec ocasu,dva růžové trojůhelníky z každé strany na zádech,růžový trojuhelník na hlavě a oranžové oči. Rozběhla se k Akinovi. Skočila mu do náruče. Byla o něco menší než on a taky trošku roztomilejší.
Lyraní holka: Ahoj Akine! Konečně ses vrátil!
Akin: Ahoj Chikiro (Čikiro).
Chikira: Kde si byl?A kdo je tohle? To je člověk?
Akin: Prošel sem průchodem do lidské země a tohle je člověk kterého sem přivedl sebou.
Maya: Jmenuju se Maya. A ty si Chikira?
Chikira: Jo. Sem Akinova kamarádka.
Akin: Cestou sme potkali Nyru. Ale naštěstí nás neviděla.
Chikira: To je dobře. Kdyby vás viděla byl by s vámi jasný konec.
Zbytek dne strávili tím, že se Maya seznamovala s členy Akinovi rodiny a poznávala jeho kamarády. Taky zjistila že lyranové dělají skvělá jídla. Lyrané byli milí a hodní. Když už večer ležela v posteli v pokoji Akinovy sestry přemýšlela nad tím co zažila. Ráno šla naposled do školy a teď je v jiném světě. Lekla se vzpoměla si večer měli přijít máma a táta z práce. Teď ji určitě hledají a volají policajty! Hrozně moc chtěla zbudit Akina a jít zase k průchodu do normálního světa. Jenže si taky zpoměla že se v tunelu ohlíela a žádný průchod tam už nebyl. Je tu zavřená! A nedostane se ven! Ten pocit ji děsil. Ráno to všechno musí říct Akinovi.........
uz jsem plo tebe hlasovala diki za hlas :))