Najednou bylo ve věži víc místa. Věž byla nahoře širší. Před nimi se objevili zdobené dveře na kterých bylo S, stejně jako na bráně.Maya zaklepala. Ozvaly se kroky a dveře se otevřely.
-------
Všechny oslnila jasná záře která vyšla z otevřených dveří. V té záři se objevil jemný stín.
postava: Vítejte. Já jsem Sarine.
Řekl jemný klidný a kouzelný hlas. Záře ustala. Před nimi stála překrásná, štíhlá, asi sedmnáctiletá dívka. Měla světle zelené oči, krátké nepravidelně sestříhané blonďaté vlasy a světlou pleť.Měla na sobě namodralé šaty. Byly dlouhé a od sukně volné. Rukávy byly průhledné a taky volné. Všichni byli udiveni. I Akin, Chikira, Nishira a Shaire Sarine v živitě neviděli. Ale nejvíc udivená byla Maya. Nic takového nikdy necítila. Takový klid. Něco tak jemného, úžasného.......
Sarine: Pojďte dovnitř.
Kirck: Já budu muset jít. Hodně štestí ve všem Mayo.
Vešli. Celá místnost byla překvapivě velká. Byla to světlá místnost ve tvaru kruhu.Byli tak nahoře že, když se podívali, vedle sebe viděli bílé mraky. Uprostřed byl nízký skleněný stůl s průhledným modrým ubrusem. Okolo stolu byli polštáře. Nalevo byla světle modrá postel s nebesy. Závesy u kulatých oken byli stejné jako nebesa. V oknech nebylo sklo. Přesto do místnosti foukal jen jemný vánek. Samozdřejmě bylo pokoji ještě věcí, ale než si to všechno stačili prohlédnout Sarine řekla aby se posadili na polštáře u stolu.
Sarine: Těší mě že jste tady. Vím jak ses sem dostala Mayo. Vím i jak ses potkala s ostatními. Vím i jak jste letěli na jednorožcích.
Maya: Vy to víte? Jak......?
Sarine: Můžeš mi tykat. Věděla jsem. Už dávno........Prostě jsem to věděla. Věděla jsem i to co vám teď řeknu. Řeknu vám příběh tohohle světa. Poslouchejte.
Možná se budete divit, ale já jsem taky člověk. Přišla jsem sem podobně jako Maya. Našla jsem u nás doma díru do jiného světa. Tenkrát jsem to ještě nevěděla. Nevěděla jsem co to je. Bylo mi šest a byla jsem zvědavá. Nejdřív jsem do toho dala ruku. Pak jsem vešla celá. Dostala jsem se do vesnice elfů. Ti mě odvedli do paláce. Taky jsem musela šlapat tyhle schody :-) Tenkrát tu byla královna která se jemnovala Yuna. V té době jí bylo asi třicet. Byl tu i král, ale zemřel. Něco ho stáhlo do bažiny. Tahle země má hodně záhad. Pořád nevíme co to bylo. Neměli žádné děti. Podobně jako Maya jsem měla pocit že nemusím domů. Nemusím se vrátit. A že to tak má být. Byla jsem jako její dcera. Řekla, že až zemře, mám se stát královnout já. Když mi to řekla bylo mi dvanáct. Měla sem jí tak ráda, že jsem nevěřila že umře. Ale o dva roky později jsem přišla z výletu za mojí kamarádkou elfkou, už v paláci nebyla. Nebyla nikde. Hledala jsem jí spolu se služebnictvem a všemi co tu žijí po celé zemi. Všechno jsme prohledali. Vzdali jsme to. Když už ostatní odešli. Sedla jsem si večer k jezeru a brečela jsem. Ve vodě jsem uviděla její odraz který mi řekl:Jsem v pořádku. O mě se nestarej. Staň se královnou.Řekla jsem jí: Počkej kde jsi........?! Ale už v odraze nebyla. O pár týdnů později už jsem byla královna. A jsem jí dodnes.
SUPER, začíná to chytat grády.